Je horký letní den a zběžně koukám na přijaté zprávy ve svém mobilním telefonu. Mezi jinými čtu prosbu našeho pastoračního asistenta Honzy Košárka o pár slov k právě probíhajícím misiím...
Večer tedy usedám k počítači a nechávám volně plynout myšlenky a v nich události posledních dnů, které se udály v naší přívozské farnosti...
Když misie začaly a u oltáře se objevil františkánský kněz, který misie prováděl a vedle něj nová tvář – otec Robert, bezděčně mě hlavou prolétla otázka: Kde je otec František?
Ale to již začínala mše svatá a v ní promluva, která směřovala v některých bodech, jak se říká přímo na dřeň... A v dalších promluvách, jsme měli my všichni farníci, najednou možnost slyšet slova a v nich významy, které se mnohokrát opakují, ale slyšíme-li je najednou trochu jiným způsobem, v jiném podání, v jiných souvislostech, tak najednou člověk slyší a vnímá to, co dříve přijímal automaticky a možná i mechanicky to vše myšlenkově zpracovával...
Ale pojďme dále... Domnívám se, že právě tyto misie měly ještě jeden velmi významný dopad...
Probíhaly totiž právě ve chvíli, kdy z farnosti odchází otec František, nezapomenutelná osobnost přívozské farnosti. A na jeho místo přichází otec Robert. A jako každý člověk je i on Božím originálem, který jako kněz je k nám poslán a přinese jistě také mnoho nového a zase jiným způsobem podnětného. Je to událost, která obdobně jako misie přináší, jak se říká nový vítr. A to je ta výše zmíněná změna vnější, která bezpochyby podpoří i tu změnu vnitřní, kterou zcela jistě tyto misie nastartovaly nejen v každém účastníkovi, ale i v celé farnosti.
A právě toto propojení vnějších i vnitřních změn tyto misie ideálně podpořily.
autor známý redakci
