Proč se modlit?

Jako křesťané věříme, že po smrti se náš život změní, ale nekončí. Modlitba za zemřelé patří mezi druhy přímluvné modlitby. Je jakousi pomocí pro ty naše blízké, kteří čekají na nebe v očistci. Modlitbou za duše zemřelých ukazujeme jednotu Církve na zemi s jejími sestrami a bratry, kteří čekají na vstup do Otcova domu. Věříme, že naše prosby přispívají k očištění duší zemřelých před vstupem do nebe. Avšak ve vztahu k mrtvým, kteří jsou již v nebi, posilují svou přímluvu za nás u Boha. Modlitba za zemřelé, k níž církev vybízí věřící, je výrazem důvěry v Boží milosrdenství, které je větší než nedokonalosti lidského života a jeho hříchy. Jak píše sv. Pavel: „Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, jak by nám také s ním nedal všechno?" 

Jak se modlit?

Při každé mši se na zemřelé minimálně dvakrát vzpomíná, při přímluvách a v eucharistické modlitbě. Dále pak v denní modlitbě církve. Také celý první listopadový týden je zacílen na pomoc zemřelým formou získávání odpustků.
Jak pomoci zemřelým? Na prvním místě je dobré zmínit slavení Eucharistie. Dnes je běžným jevem, že se nejčastěji kolem data úmrtí nechává sloužit mše za zesnulého nebo celou rodinu. Určitě je vhodné se mše účastnit.
Je dobré najít si čas a něco o svých zemřelých zjistit. Jestli zemřeli zaopatřeni svátostmi nebo jestli zemřeli náhle, tragicky, jaký byl jejich vztah k Bohu a církvi, jaké měli vztahy mezi sebou v rodině, nejsou o nich známa nějaká tajemství, selhání...?
Tyto všechny informace nám mohou pomoci se více angažovat v modlitbě za ně. Díky tomu se se zemřelými sblížíme. Můžeme si také opatřit jejich fotky a ty si dát do svého modlitebního koutku.
Pokud zjistíme nějaké závažnější věci z jejich života, můžeme zástupně, jako to dělal prorok Daniel, činit pokání. Vydáme se na pouť na nějaké poutní místo, pravidelně se modlíme po nějakou dobu litanie, novénu aj… a prosíme o odpuštění a požehnání pro naši rodinu.

Odpustky

Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena. Odpustky jsou dvojí: plnomocné a částečné. Získání plnomocných odpustků znamená, že jsou odpuštěny všechny časné tresty za hříchy, které  dosud zbývaly k „odpykání“. Získání částečných odpustků, znamená smazání pouze části časných trestů za hříchy.
V týdnu po Vzpomínce na všechny věrné zemřelé lze získat odpustky spojené s návštěvou hřbitova. Pokud ale věřící z vážných důvodů nemohou navštívit hřbitovy v obvyklé době od 1. do 8. listopadu, mohou odpustky pro zemřelé získat již od 25. října do 1. listopadu. Toto dovolení platí do roku 2026.
Podmínkami jsou: v daný den návštěva hřbitova, modlitba za zesnulé, modlitba na úmysl Svatého Otce, vyloučení sebemenšího zalíbení v hříchu, svaté přijímání; a v okruhu těchto dní svátost smíření.
Odpustky spojené s návštěvou kostela, je možné získat 1. listopadu odpoledne nebo 2. listopadu po celý den. Podmínkami jsou: v daný den návštěva kostela, modlitba Otčenáš, modlitba Věřím, modlitba na úmysl Svatého Otce, vyloučení sebemenšího zalíbení v hříchu, svaté přijímání; a v okruhu těchto dní svátost smíření.
Kromě toho senioři, nemocní a všichni, kteří z vážných důvodů nemohou opustit své bydliště, mohou získat odpustky na dálku. Stačí, pokud se v modlitbě spojí se společenstvím církve, zřeknou se jakéhokoliv hříchu a s úmyslem splnit, jakmile to bude možné, i další podmínky (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) a před obrazem Pána Ježíše nebo Panny Marie se pomodlí jakoukoliv modlitbu za zesnulé.
Jestliže jsou dobře, zbožně a s odevzdáním do vůle Boží splněny tyto podmínky, lze předpokládat, že milosrdný Bůh  skutečně odpustil všechny časné tresty za hříchy, které dosud zbývaly k „odpykání“. Jinak je možné získat odpustky částečné. Na získání plnomocného odpustku není žádný „právní nárok“, je to totiž především milosrdenství Boží, které tyto časné tresty promíjí. Plnomocný odpustek je možné získat jen jednou za den. 

„Otčenášky“

Jednou z tradičních modliteb za zemřelé jsou „Otčenášky“. Mnozí z vás přináší na faru kartičky se jmény a příjmeními zesnulých spolu s dobrovolným darem. Jména zemřelých můžete také zadat online.
Zvyk „Otčenášků“ pochází z eucharistické liturgie starověké církve a ve středověku se z Francie rozšířil do celé církve. Vznikly tak speciální knihy zvané nekrology. Byla v nich zaznamenána jména zemřelých biskupů, králů, zakladatelů, dobrodinců farnosti či kláštera a jejich rodin. Nekrology spolu se jmény místních svatých přečetl kněz během nedělní sumy po kázání z kazatelny. Existují zprávy, že někdy byla jména svatých čtena až k praotci Adamovi, což způsobilo, že „Otčenášky“ trvaly velmi dlouho. Byly jakousi modlitbou věřících.
Otčenášky pocházejí z víry, že každý z nás má v nebi svou vlastní knihu života napsanou Bohem a čtenou při posledním soudu. Od liturgické reformy druhého vatikánského koncilu se „Otčenášky“ přesouvají před mši svatou. Při pietní vzpomínce kněz přečte jména a příjmení zesnulých a pak se připojíme ke společné recitaci „Zdrávas Maria“ a modlitbě za zesnulé „Odpočinutí věčné“ nebo modlitbě růžence.
Bůh zná jména všech mrtvých. Jejich jména se čtou spíše jako pomoc pro nás, kteří se modlíme zde na zemi. Vzpomínání nám umožňuje zvěčnit památku zesnulých blízkých a povzbudit – což je důležité – nejen nás, ale všechny zúčastněné věřící k modlitbě za ně. Modlitba za zemřelé je výrazem lásky a jednoty celé církve: poutníka na zemi i toho, kdo již překročil hranici smrti. 

Gregoriánská mše

Tento zvyk zahájil papež Řehoř Veliký (+604), který takto nařídil modlit se za zemřelého benediktinského mnicha. Podle tradice se mnich třicátého dne zjevil papeži a poděkovat mu za milost, které se mu dostalo. Zvyk slavit gregoriánskou modlitbu vychází z víry věřících v účinnost této formy modlitby a není spojen s žádnou naukou ani zvláštní teologií církve. V prohlášení Kongregace pro duchovenstvo z 24. února 1967 je ke gregoriánské mši uvedeno: slouží se 30 mší svatých během bezprostředně po sobě jdoucích dnů za jednu zemřelou osobu.