Co bylo pro tebe těžké?
Rosa: Jak mě bolely nohy z chození.
Mirek: Když nás bolely nohy. Honza říkal, že to můžeme dát Bohu jako modlitbu.
Rosa: Ježíš musel snášet těžší věci a dokázal to.
Nikolas: Pro mě byl těžký batoh. A jak jsme chodili, tak mě trochu bolely nohy.
Radek: Bylo to náročné, ušli jsme za čtyři dny 70 km s batohem na zádech, ale zvládli jsme to.
Co se Ti nejvíce líbilo?
Nikolas: Pro mě to byl velký zážitek. Nejvíce jak padaly kroupy a také jak jsem spal ve stanu. Také vzpomínám jak jsme vařili polévku a čočku.
Radek: Ta byla moc dobrá, byla tam cibule, česnek, klobása a párky.
Rosa: Líbilo se mi, jak jsme po náročném dni byli na kofole nebo jak jsme dováděli ve vodě - byla fajná studená. Také mě moc bavilo, jak jsme chodili nakupovat.
Nikolas: To se mi taky líbilo. Chodili jsme po dvou. Někdy byl obchod trochu daleko, ale nebylo to náročné, zapamatovali jsme si cestu, jak nám ji Honza řekl.
Mirek: Mě se líbilo, jak jsme dorazili do cíle na faru do Zašové a jedna paní a pan farář nám dali oplatky a mohli jsme se vozit na židli po schodech. Také se mi líbilo, že jsme se šli ve středu po večerní mši podívat na fotbalový zápas a ve čtvrtek ráno jsem při mši spolu s Radkem a Nikolasem ministroval.
Jaká byla cesta?
Radek: Vyšli jsme z Přívozu v neděli odpoledne, to bylo ještě horko.
Mirek: První noc jsme spali ve stanu nedaleko vlakového přejezdu. Líbilo se mi, jak bylo slyšet jak jezdí vlaky.
Rosa: Tak to nebylo dobré. Ale líbilo se mi, že bylo krásně vidět hvězdy.
Nikolas: Ráno jsme brzy vstali, dali si teplý čaj, sbalili spacáky a stan a vydali se na cestu.
Rosa: Šli jsme kolem Odry. V pondělí odpoledne jsme se zastavili a dováděli ve vodě, byla fajná studená, házeli jsme si s nafukovacím balónkem.
Mirek: Mě se líbilo jak jsem běhal za balónky, když je unášela řeka.
Radek: Později odpoledne se ale už počasí pokazilo a zastihla nás uprostřed louky velká bouřka.
Rosa: Úplně na nás padaly kroupy, dřepěli jsme v pláštěnkách na zemi v kruhu, abychom se před nima schovali.
Mirek: Za nějakou dobu kroupy ustaly a už jen pršelo. Počítali jsme od blesku do hromu, abychom věděli, jestli se bouřka přibližuje nebo vzdaluje.
Radek: Večer jsme se potkali v restauraci s Jindrou a Kristiánem. Chtěli jsme si objednat polévku na zahřátí, ale neměli, tak jsme si dali horký čaj a pizzu, byla moc dobrá.
Mirek: V úterý se šlo dobře, pršelo jen trochu. Šli jsme přes Svinec, bylo to hodně do kopce, ale ten výhled pak stál za to.
Rosa: Večer jsme viděli duhu, byla pěkná. Cestou jsme viděli srnky, zajíce a hodně žab. Byla tam taková voda a tam byly všelijaké žáby malé i velké.
Nikolas: Ve středu jsme šli od rána v dešti.
Mirek: Cestu jsme si krátili tím, že Honza pískal a my jsme hádali co to je za písničku. To se mi líbilo.
Jak probíhala modlitba?
Radek: Modlitba byla moc dobrá, každý večer jsme se modlili desátek růžence.
Mirek: Každý vždycky řekl za co se chce modlit třeba za rodinu, za sestry, za celý svět.
Radek: Modlili jsme se také za nás, za rodiče i za ty co s námi nebyli, za lidi co nám dali vodu, a co nám pomohli.
Jaká byla setkání s lidmi na cestě?
Nikolas: Chodili jsme třeba k lidem pro vodu a prosili jsme o vodu a oni nám ji dali. A také jsme prosili jednoho pána v Jistebníku, jestli bychom si u něj nemohli nechat věci a že by tam přijel Jindra a on řekl, že jo a velmi nám pomohl.
Radek: Nechali jsem si tam stan, spacáky a karimatky, takže jsme to pak neměli tak těžké.
Rosa: V Pustějově jsme se potkali s jedním pánem. Byl moc milý a ubytoval nás tam, protože hrozil déšť a ve stanu bychom přes noc zmokli. Spalo se tam moc dobře, bylo tam 5 postelí přímo pro nás. Ale i ve stanu se spalo dobře, spala jsem poprvé.
Mirek: Jindra nás nechal předposlední den u sebe přespat a uvařil nám krupičku. Mohli jsme si u něj hrát s Artem (pes) a potkal jsem se tam s Kristiánem.
Nikolas: Jak jsme spali u Jindry, Mirek šel ráno na záchod a nechal otevřené dveře a přišel tam Art a všechny nás vzbudil, tak jsem měli takový budíček. S Honzou jsme vařili a pak jsme všichni společně jedli.
Rosa: Já jsem se napřed Arta bála. Byl velký a štěkal. Ale pak, jsme šli dovnitř mě lízl do ruky a skamarádili jsme se.
Nikolas: V Zašové jsme od jedné paní dostali takové oplatky a na krabičce byla fotka jejich kostela. Pan farář v Zašové byl hodný a usměvavý. Nechal nás spát v pokoji nahoře. Měli tam pro staré babičky takové křeslo, které jezdilo po schodech a to se mi líbilo, zeptali jsme se, jestli si to můžeme vyzkoušet a on nám to dovolil, o tom mluvil už Mirek.
Rosa: Otec byl moc hodný, že nás tam nechal přespat.
Jaký byl program v Zašové?
Radek: Do Zašové ke kostelu jsme dorazili ve středu odpoledne.
Nikolas: Večer jsme šli na mši, byla latinská.
Rosa: Dostali jsme sešity s textem, ale já jsem to neuměla.
Mirek: Po mši jsme šli na fotbalové hřiště, kde právě probíhal zápas Zašové s Mořkovem.
Nikolas: Pak jsme se šli podívat na rozhlednu blízko kostela. Potom jsme šli na hřiště a tam byli ministranti, co ministrovali na večerní mši a my jsme si s nimi povídali. Pak šli pryč, tak jsem se jich zeptal jestli by nám nepůjčili balon, a oni nám ho půjčili, tak jsme si na chvíli zahráli fotbal.
Radek: Potom jsme šli do Stračky k Panně Marii k prameni. Vrátili jsme se na faru, pomodlili jsme se a Honza nám dal každému medailonek s Pannou Marií, přečetl příběh na dobrou noc a šli jsme spát. Ráno jsme vstali brzy, mše svatá byla v 7 hodin a ministrovali jsme.
Nikolas: Pak jsme si rychle dobalili věci a rozloučili se s otcem. Cestou se Honza stavil do obchodu, my jsme na něho čekali na zastávce. Koupil čipsy, žvýkačky, pařížské saláty, jeden zeleninový salát. Pak jsme pospíchali na zastávku, kde jsme pojedli.
Rosa: Salát s rohlíkem mi moc chutnal.
Mirek: A mě zase chutnal rohlík s česnekovou pomazánkou a bramburky s příchutí kopr s máslem.
Rosa: Cestou jsem hrála na ukulele a chtěla jsem udělat ve vlaku představení, ale Honza to nedovolil. Ale dvě holky poslouchaly jak jsem hrála a taky jsem zahrála mamce po návratu před nádražím.
Mirek: Jak jsme byli ve vlaku a vystrčili jsme z okna hlavu, tak to bylo taky dobré. Takové putování by si měli vyzkoušet i ostatní děti, třeba Jeni, Anička, Maruška a Patrik.
Děkujeme všem hodným lidem, které jsme cestou potkali, někteří nám dali vodu, jeden pán nám nechal u sebe stan, spacáky a karimatky, abychom to neměli tak těžké, jiný pán nám poskytl ubytování, když hrozil déšť, Jindra byl k dispozici s autem v případě potřeby. Moc děkujeme také panu faráři a farníkům ze Zašové za milé přijetí.
Puťák z Přívozu do Zašové
70km pěší putování dětí do Zašové
