Z homile Mons. Martina Davida, pomocného biskupa ostravsko-opavského při mši sv. o svátku Matky Terezy 5.9.2019 v 17:00 hodin v přívozském kostele.

Drahé Sestry Matky Terezy, spolubratři v kněžské službě, drazí bratři a sestry v Kristu.

Blahoslavenství, to je název toho evangelijního úryvku, který právě dozněl a který asi dobře známe nebo jsme ho možná už mnozí nebo většina z nás slyšeli, a ta blahoslavenství, kterých je osm, ukazují, jakoby kreslí jasnou cestu do Božího království. Zatímco všude kolem nás ve světě neustále pozorujeme jakýsi boj o moc a o pozice mocenské, ve kterém se tu světoví politici nebo třeba i obyčejní lidé předhánějí v tom, kdo je silnější, kdo má víc, kdo více dokáže, kdo má větší slovo a tak dále a tak dále, tak nic z toho neplatí Božím království, o kterém hovoří Ježíš a do kterého nás ta blahoslavenství vedou, nic z toho v tomto nebeském království neplatí. Neumožňuje ho získat nějakými silnými slovy, siláckými výroky, není možné ho získat silou vojska, není možné ho koupit za malé, větší či obrovské množství peněz, ale je do něho možné vstoupit jedině cestou blahoslavenství.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Tak začíná ten biblický text a co je zvláštní, prolíná se v něm takovým pozoruhodným způsobem přítomnost s budoucností. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království, ale potom ostatní blahoslavenství, zase až na to poslední, jsou v čase budoucím. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství – někdy v budoucnosti. A tak nám Ježíš ukazuje, že když usilujeme o to jít tou cestou blahoslavenství, tak už do toho nebeského království vlastně vstupujeme teď v přítomnosti, když žijeme v tomto světě, který zdaleka ještě Božím královstvím není, který je plný bolesti, utrpení a věcí, které v Božím království, v té plnosti Božího království, určitě nebudou.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Chudoba, o které tady Ježíš hovoří, to je schopnost zříct se něčeho, co mám. Nelpět na ničem, být od toho svobodný. To je chudoba v duchu a to je důležitý předpoklad lásky. Zříct se něčeho, co mám, ve prospěch druhého. A my dobře víme, že touto cestou Kristových blahoslavenství, touto cestou chudoby v duchu šla určitě sv. Matka Tereza, protože to byla, můžeme říci, sloužící láska. Nejdříve ona sama, ale potom i spolu se svými sestrami. Já už jsem na začátku připomněl, že je to letos přesně dvacet roků od chvíle, kdy byl zahájen proces blahoslavení, ten beatifikační proces Matky Terezy, ale těch kulatých výročí spojených s Matkou Terezou a s jejím životem je ještě několik dalších. Letos je to přesně 70 let od chvíle, kdy v roce 1949 Matka Tereza přijímá první spolusestru a začíná se tvořit komunita, začínají se tvořit zárodky kongregace Misionářek lásky. Je to přesně 90 let letos od chvíle, kdy Matka Tereza jako devatenáctiletá poprvé přijíždí do Kalkaty. V té době ještě jako řeholní setra naší Paní loretánské. A je to přesně 40 let, co byla Matka Tereza v roce 1979 oceněna Nobelovou cenou za mír. Dobře víme, že ale Matce Tereze nešlo o nějaká ocenění, medaile, pocty a slávu, že to nejsou ty ceniny Božího království, to ona velice dobře věděla. Šlo jí o jedno jediné, o solidaritu s těmi nejchudšími, a sama byla vždycky připravena se zříct ve prospěch těch nejchudších, pro které žila, zříct se čehokoli. A tak je možné říci, že tou svojí chudobou zpřítomňovala kousek nebeského království těm lidem, se kterými se setkávala. Ať to byli ti lidé nejchudší a nebo ať to byli ti lidé mocní, politici, státníci, představitelé veřejného života, podnikatelé, lidé bohatí, pro ně byla zpřítomněním Kristovy lásky, Kristova evangelia. A ona sama kdysi řekla, že Ježíš miluje dnes svět tak, že dává tebe a mě, abychom ten svět a ty lidi milovali Ježíšovou láskou. Abychom v tomto světě byli jeho, tedy Ježíšovým, soucitem.

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. V úterý tohoto týdne jsme slavili památku svatého Řehoře Velikého, ten žil o mnoho a mnoho staletí dříve než Matka Tereza, na přelomu 6. a 7. století n. l., ale v jednom ze svých kázání sv. Řehoř Veliký také hovoří o nebeském království. A říká, že nebeské království nemá nějakou cenovku, není řečeno, kolik stojí, není možné si ho koupit. Nebeské království stojí tolik, co máme. Celníka Zachea stálo polovinu toho, co vlastnil, protože tu druhou polovinu nakradl, tak tu potom vrátil a čtyřnásobně nahradil. Pro apoštoly Petra a Ondřeje stálo nebeské království jejich loďku a sítě, které museli opustit, pro vdovu v jeruzalémském království stálo nebeské království dvě mince, které vhodila do chrámové pokladnice, pro někoho jiného stálo nebeské království třeba jenom pohár studené vody, který podal člověku chudému a potřebnému. Nebeské království nás stojí to, co máme. Matka Tereza z toho, co měla, dokázala rozdávat, a tak denně vstupovat do nebeského království, které je otevřené dnes i pro nás pro všechny. Amen.

z homilie Mons. Martina Davida, pomocného biskupa ostravsko-opavského