Hymny a písně k poctě sv. Pavla, prvního poustevníka
Hymny a písně k poctě sv. Pavla, prvního poustevníka
I. HYMNUS K SV. PAVLU, PRVNÍMU POUSTEVNÍKU
K: Deciův hněv již se množí chtě křesťanskou hubit krev: Jak to že ty, sluha Boží, pěješ Pánu volný zpěv?
Půjdem tam, kde horty dálné mlha ráno zahalí. Pláštěm ticha se ovinem v hloubce mračen schováni.
L: Tak poustevník, svatý Pavel, rozhodl se v srdci rád, vzdát se pozemských lákadel, neboť svět jest plný zrad.
Neváhajíc na poušť kráčí, pod kamennou skalní skrýš. Za ním sestra kvílíc, pláčíc, topí se tu v slzách svých.
K: Volá za ním žalu plná: "Milovaný bratře můj, tys můj poklad a ochrana, stůj, pro slzy sestry stůj!
Nezavrhuj tak ukrutně domov otcův, i dům svůj. Ale znovu navaž pouta z rodinných pij pohárů.
L: Jak jen ty tam slabým tělem budeš moci v poušti žít? Je to možné slabým srdcem svoje ctnosti v poušti skrýt?
Tebe v Tébách sláva čeká, vavříny tě čekají. V poušti - tok zapomenutý; vlasy tvoje zsinají."
K: Marné sestřiny jsou slova, i lákavý ten jas hvězd. Žárem plá mysl Pavlova, v touze Bohem dát se vést.
Směle kráčí v tmavou alej, Bohu nese žití květ. V Bohu skládá své naděje, světu zanechává svět.
L: Obraťme za ním zpět oči, zhlédneme jak Pavel sám, posvátnou pěšinou kráčí, mužným srdcem napřed tam.
Zanechal všech výhod světa, odložil svůj měkký šat. Z listí palem oděv splétá jejich plody jídá rád.
K: Jeho nápoj voda v zřídle, co protéká v tichý háj, povzbuzuje mysl jeho, že Pán sluhům svým dá ráj.
A když je už prací zmožen, a na spánek přijde čas, chladná zem se stane ložem a polštářem kámen zas.
L: Tak se věk svatého plní, Bůh sesílá znaky své. Denně havrana k poustevně s půl bochníkem chleba šle.
Svatý Antonín jej našel: „Ó, jak velký náš Bůh je," pták zas krouží rychlým letem: „Dík za celý chléb, Otče."
K: V slzách hosta Pavel vítá slovy:"Milý bratře můj, smrt svoji už vidím zblízka, konec žití cítím svůj.
Vyplň prosbu nehodného, prokaž hříšnému milost, běž pro plášť Atanezého, v plášti tom ať lehnu v hrob."
L: Běží Antonín na cestu, plášť svatého nese zpět, ponáhlí se k tomu místu pln předtuch a zlých snů jest.
A když přešel celou cestu, došel k dveřím poustevny, vidí: Pavel mrtev jest tu, nádoba ctností svatých.
K: Vidí též jak cestou k nebi, jeho duše vznáší se, se slzami a žalostí modlitbu za ním vyšle.
V plášť ovíjí zesnulého, by v něm už sen věčný snil, oblékl si šaty jeho, co si z listí palem šil.
L: Pomyslel si na mohylu, nebude to lehká věc, náhle Bůh, co divy činí, vykonal tu zázrak přec.
Skokem chvátají lvi strašní, vykonat tu službu svou, v úctě hřívy své pokloní, v zemi drápy ryjí hrob.
K,L: Svatý Pavle, cos už v nebi, pohleď na syny svoje. Prosím přitáhni nás k sobě, silou všech svých modliteb.
Cestou ctnosti veď nás stále, dej od zlého pravý lék, bychom Boha věčnou chválou ctili s Tebou celý věk.
II. HYMNUS K SV. PAVLU, PRVNÍMU POUSTEVNÍKU
K: Zpívejte synové, od Pavlova ducha, Nechť nám život jeho dnes pobožné zpěvy sděluje.
L: Shromáždění každé ve víře trvalé, nechť mu šíří chválu, zpěv svatý, hlas duší, srdcí chvění.
K: Pohleď, v lesní tichu, Pavel věk svůj tráví při skalnaté hraně klaní se i koří tam Bohu.
L: Učí nás Boží muž utíkat od světa, tam naše odměna u bran nebes čeká za rána.
K: Kde srdce člověka v svatém stojí tichu, Boží hlasy slyší, tam Boží je starost odvěká.
L: Jen v lásce a víře v samotě přešťastný, Pavel je vzor živý jak mají žít ducha rytíři.
K: Už dřímá hluchá poušť, Pavel listí splétá, z listí je jeho plášť tak káže prostota, zkroušenost.
L: Bránou do věčnosti, duch už vede tělo: jen hrst datlí malou denně míchá slzou tesknoty.
K: Dolů pod skalami tichý prýští pramen, a tu vodu blízkou nabírá bez džbánu dlaněmi.
L: Až z rozkazu Pána stává se novina: Hle, havran začíná přinášet půl chleba vždy z rána.
K: A když potřeba je i pro hosta stravy, letí pták laskavý a podá mu celý chléb z nebe.
L: A na svoje chvály volá Bůh svatého, v Atanázův oděv Antonín jej klade, zbolený.
K: Na znak vůle Boží nový zázrak vzniká, jdou hrozní lvi z pouště kopat hrob, co tělo má chránit.
L: Za dědictví celé vzal si Antonín ten oděv z látky palem, z listí tkaný, slabý, vybledlý.
K: Pokorně a tiše Pavel Bohu sloužil, službou neúnavnou v těžkém boji s tělem a pýchou.
L: Po žití trvalém jeho duch se vznesl, zřekl se oděvu, co dědictvím mu stal se celým.
K,L: Jen buďme jak skála vytrvalí v službě, až nám smrt otevře ráj, kde Bohu věčná čest, sláva.
PÍSNIČKA (PRO DĚTI) O SV. PAVLOVI, PRVNÍM POUSTEVNÍKU
R: /: Svatý Pavel, první poustevník. :/
1. Na poušti si žije,
a z pramene vodu pije, a z pramene vodu pije.
2. Opustil pohodlí,
rád se k Bohu modlí, rád se k Bohu modlí.
3. Ať vstává, uléhá,
na Boha spoléhá, na Boha spoléhá.
