Homílie o. Krzysztofa Szewczyka, hrušovského administrátora.

Slavnost Nanebevzetí patří k těm krásným slavnostem církevního roku, protože je to slavnost toho, co nás jednou čeká. Tato slavnost nám připomíná naši budoucnost. Je to tedy slavnost velké naděje a budoucnosti člověka.

Dnes prožíváme 124 let od posvěcení tohoto Božího chrámu. Kostel byl posvěcen na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1899 olomouckým arcibiskupem Dr. Theodorem Kohnem. Svěcení se zúčastnil i arcivévoda Evžen jako zástupce císaře Františka Josefa I.

Všichni velmi dobře známe obrazy i sochy, které znázorňují Marii. Známe i ty obrazy, kdy apoštolové hledí do prázdného hrobu, který patřil Marii a ona se už na ně dívá shora. Ať už se jedná o obraz či sochu Marie, tak ona je vždycky krásná. Především její tvář a její oči. Je to proto, že žádnému jinému člověku Bůh nehleděl tak hluboko do očí jako právě Marii. V jejím pohledu vidíme cosi z tajemství Božích očí. Vidíme v nich Boží dobrotu a také už záblesk věčnosti. Proto má Maria krásnou tvář – Bůh ji hleděl do očí a ona se dívala do očí Božího syna.

Můžeme vidět Mariiny oči na svatbě v Káně. Ona je jediná, která za lesklou fasádou svatební společnosti spatří skrytý nedostatek a nouzi a hned se snaží pomáhat. Mariin pohled totiž vidí dál, sahá až za vnějšek a vidí skutečnou nouzi, která je třeba i hodně skrytá.

Na jedné pouti se kněz zeptal poutnice, která klečela vedle něho: „A budete mít na této pouti dost času, abyste to mohla všechno složit a odevzdat naší Paní? Bude vám k tomu tato pouť stačit?“ A ta žena odpověděla velice prostým a jednoduchým způsobem: „Stačí otevřít své srdce, protože Maria vidí všechno.“ Ano, ona všechno vidí, protože má dobré oči.

Ruské mariánské ikony znázorňují často Marii s velkýma očima. Zbožní mniši, kteří malovali tyto obrazy, nám chtěli říct právě toto: Maria má dobrý zrak, který vidí i naši skrytou nouzi.

O podobný zrak bychom měli prosit i my, Klidně bychom se mohli modlit: Pane, dej nám slepé oči k věcem neužitečným, ale dej nám jasný zrak pro veškerou pravdu.“

Můžeme také vidět hledající Mariiny oči, které hledají ztraceného Ježíše při pouti do Jeruzaléma. Na chvíli ztratila Krista a tak se stává matkou všech, kdo Krista ztratili, můžeme říci všech bezbožných. Je dokonce jejich patronkou, protože jim ukazuje, jak Krista hledat. Co dělá Maria, když hledá Krista? Hledá po všech cestách do Jeruzaléma, vyptává se lidí a nakonec ho najde v chrámu. Maria hledala a našla. Kdo hledá, najde.

A můžeme také vidět Mariiny oči pod křížem. Ona nezavírá oči před utrpením světa. Proto tak rádi trpící lidé navštěvují poutní místa, protože je tam ta, která nezavírá oči před žádným utrpením. Na těchto místech cítíme, že její pohled nám dává odvahu. Není to pohled kritického kontrolora, který nás nedůvěřivě hodnotí, ale pohled dobré matky, která utěšuje a povzbuzuje.

To jsou tedy Mariiny oči. Oči, které vidí naši nouzi, oči, které hledají a oči, které se nezavírají před žádným utrpením.
Kéž bychom měli v sobě také něco z tohoto jejího pohledu. Být slepý k věcem hloupým a zbytečným a na druhé straně vidět to, co je důležité a co má smysl.